Get Adobe Flash player

Doporučujeme

1bm.jpg

FOTOGRAFIE-GRAFIKA-DESIGN

             NEWR-DESIGN

      www.radka-design.cz

Náhodné fotečky

 Krásné pelíšky nám šije paní Svobodová


marta.svobodova2005@seznam.cz

tel.:606 256 577


 Pelíšky různých barev a velikostí.

Nádherné, měkké a pratelné pelíšky.

Google překladač

Dnešní info

Dnes je sobota 28.května 2016
Svátek slaví: Vilém
Zítra: Maxmilián
Včera: Waldemar

Příběh psaný drápkem

Tento příběh jsem našla na Modrým kocouřovi, a každý, kdo chce kotě, by si ho měl přečíst.

Dopis psaný drápkem a srdcem kočičím...

autor: Luci 04

Ahoj, jsem kočka. A ty, dvounohé velké stvoření, které vypadá a voní jinak, než já, Ty jsi kdo?? Člověk? Aha... ty jsi ten člověk, který se právě rozhoduje, že by mne chtěl pozvat do svého života? Prý tomu říkáte „pořídit si kočku“ nebo „koupit si kotě“. Hm... No dobře, člověče, sice ještě nevíš, že spíš si já, kočka, pořizuji Tebe, ale na to časem přijdeš. A možná přijdeš časem i na jiné věci, které o mně ještě nevíš... a vědět bys měl, člověče. Než mne necháš, abych vstoupila do Tvého života a spokojeně se v něm uvelebila a začala blaženě vrnět, měl bys vědět, člověče, že:

Jsem kočka... nejsem plyšák, víš, člověče? Nebudu nehybně ležet na místě, kam mne položíš a nebudu trpně snášet Tvé mazlení, když TY budeš zrovna chtít se mazlit. Mazlit se budeme, když JÁ budu chtít... tak to prostě u nás koček je, víš, člověče? A taky to tak u nás je, že na rozdíl od plyšáků chceme jíst a co sníme, to z nás vyjde ven... a aby to nebylo cítit, je třeba nám čistit záchůdek... to se u plyšáků nemusí... víš to a počítáš s tím, člověče? A taky mám drápy i zuby, víš, to plyšák nemá! A těmi drápy mohu nechat svůj podpis na Tvé nové sedačce... nebo i na Tvé kůži, člověče, jsem šelma, víš? Naučíš se rozumět mé kočičí řeči a budeš umět respektovat, že jsem, jaká jsem – jsem kočka?

Jsem kočka – nejsem mimino, které třeba zatím nemáš a já bych Ti ho měla nahradit. Víš určitě, že mne nechceš jen jako náhražku, která Ti na chvíli vyplní touhu po dítěti? A co až potom někdy přijde Tvé lidské dítě? Víš určitě, že budeš dál mít v srdci dost lásky, citu a trpělivosti i pro mne? Nevyženeš mne, když už mne nebudeš potřebovat jako náhražku? Dokážeš nepodlehnout hlasům, které Tě budou v těhotenství přemlouvat, že mne musíš dát pryč? Dokážeš mi věnovat svou pozornost a lásku i po narození dítěte? Neodstrčíš mne? Dokážeš zvládnout i to, že třeba budu na dítě ze začátku trochu žárlit, bude to pro mne úplně nová situace a já proti ní budu možná protestovat, po svém, po kočičím? Nezačneš uvažovat o tom, že mne dáš pryč, nezačneš dávat inzeráty, kde budeš psát, že mne chceš, třeba čtyřletou, na Tebe a domov upnutou, dát pryč kvůli alergii?

Jsem kočka, člověče, ale nemám sedm životů, nemám jich ani devět, mám jen ten jeden, opravdu. A mohu o něj v bolestech přijít, když mne necháš běhat venku a srazí mne auto, nebo mne necháš na okně ve velké výšce... nevěř tomu, že nemohu spadnout, mohu, nevěř tomu, že neskočím, když kolem prolétne moucha nebo pták... skočím a dole o svůj jeden život ve velkých bolestech přijdu. Víš to a dokážeš udělat taková opatření, aby se to nestalo, člověče? A víš, že mohu navzdory Tvé péči onemocnět? Že budeš muset dát hodně své trpělivosti i peněz za léčení, než se uzdravím?

Jsem kočka, člověče, nejsem věc. I když prý podle vašich člověčích zákonů prý jsem, věc... tak podle zákonů kočičího srdce nejsem. Věc. Jsem živá, víš, člověče?? Nejsem věc, kterou, když Tě omrzí, můžeš bezstarostně odložit. Věci je jedno, když ji odložíš, vyhodíš. Mně to jedno není. Víš, my kočky uznáváme úplně jiné zákony než vy, lidé, my se těmi vašimi zákony neřídíme. A nechápeme je. Jsme moc chytré, my kočky, ale nikdy nepochopíme, proč nás někdo odloží, proč najednou místo člověčího pohlazení a bezpečí domova se ocitneme vyhozené na ulici... nebo proč nás prodají někomu jinému. Věci je jedno, kde je a s kým, nám, kočkám, to jedno není. Rozumíš mi, člověče?

Jsem kočka, člověče, kočka, ne značkový důkaz Tvého přepychu nebo lék na tvé sebevědomí. Můžeš se mou krásou pyšnit, člověče, to ano, ale co když nesplním Tvá očekávání? Co když nevyhraji výstavu nebo soutěž kočičí krásy? Nezklame Tě to, neomrzím tě, nezbavíš se mne, člověče?

Jsem kočka, kočka, člověče! Ne hračka pro tvá mláďata! Ano, budu si s nimi hrát a budu je mít ráda, ale naučíš je, aby ona měla ráda mě? Aby mi nechala volnost a třeba mi neublížila? Aby mne nechala spát, když chci spát, aby věděla, že nešetrné zmáčknutí mne bolí? A že neumím říci svůj nesouhlas jinak, než po kočičím, třeba i ostrými drápky?

Jsem kočka, jsem osobnost, člověče, umím být mazlivá i odtažitá, umím být přítulná i divoká, umím být hravá i lenošná, umím být všudepřítomná i neviditelná... víš to, člověče? A vybíráš-li mne, vybíráš nejen očima? Vidíš ve mně víc než jen krásný kožíšek a vzhled? Víš, že pod tím kožíškem je má osobnost? Nehledíš jen na to, že jsem krásná a třeba teď módní plemeno? Umíš si vybrat tak, abys později nebyl zklamaný, že nejsem mazlivá, jak jsi chtěl? Umíš si vybrat tak, aby tě nezaskočilo, že jsem kočka neúnavně vytrvalá? Nebudeš příliš lpět na svých představách, které sis o mně vysnil, dokážeš mi své představy nevnucovat a nechat mi svobodu, budeš mne mít rád takovou, jaká jsem? Umíš se rozhodnout očima, srdcem i rozumem?

A víš, člověče, že když si mne vybíráš, měl bys pečlivě volit, odkud si mne vybereš? Měl bys poznat místo, kde žiji, a lidi, u kterých žiji, měl bys vědět, kdo jsou mí rodiče nebo odkud pocházím, když jsem třeba z útulku. Měl bys vědět vše o mém zdraví, o mém odčervení a očkování. Měl bys vědět, že k Tobě nemohu jít dřív než v 13 týdnech, protože do té doby musím být se svou maminkou a sourozenci, musím se naučit všechno, co má každá kočka umět, vědět a znát... Včetně toho, jak se chovat k Tobě, člověče, víš? A víš, že když se ocitnu poprvé u Tebe doma, mohu mít strach, mohu se před Tebou i schovávat... nebudu hned tím roztomilým přítulným tvorečkem, kterého sis vysnil, člověče? Dokážeš mi dát čas, porozumíš mému strachu, budeš se mnou mít trpělivost?

Jsem kočka , jsem živá a abych byla živá a zdravá dlouho, potřebuji dobré jídlo, kvalitní jídlo... a to stojí to, čemu vy, lidé, říkáte peníze. Víš to a počítáš s tím, že za mé jídlo a také očkování budeš muset vydávat své peníze? Nezaskočí Tě to, nezačneš na mně šetřit? A počítáš také s tím, že se mohu dožít 15 a více let, že Tvé rozhodnutí pořídit si mne, kočku, je rozhodnutím na mnoho let dopředu? Že třeba, když budeš chtít jet na dovolenou, budeš muset vyřešit, jak se postarat o mne? Nemohu být dlouho sama, víš? Budeš mít někoho, kdo se o mne pečlivě postará nebo budeš ochoten jet tam, kam mohu jet s Tebou, člověče? Dokážeš ve chvíli, kdy se rozněžníš nad mým obrázkem, zvážit a vnímat i tohle všechno?

Jsem kočka. Ty jsi člověk. Nejsme jedné krve, Ty a já, ale přesto spolu můžeme žít a může nám být krásně. Možná i proto jsem Ti chtěla o sobě mňouknout to, co jsi možná ještě nevěděl. Už to víš... Pořád ještě mne chceš, člověče? Tak dobře... tak mi pootevři dveře do svého života... už jdu... uvelebím se a začnu blaženě vrnět...

Ne Tvoje, ale vždy svoje - kočka