O vzniku tohoto krásného plemene se vypráví legenda. 
Podle legendy žili v okolí Tibetu mniši, uctívali boha Song-Hgo a bohyni převtělování Tsun-Kyan-Kse s krásnýma očima barvy safíru. Mniši vybudovali klášter Lao-Tsun s překrásně zdobenou svatyní. Někteří mniši měli příliš čistou duši, že nemohli opustit tento svět. Bohyně Tsua-Kyan-Ksea je proměnila v bílé kočky a oni tak mohli žít dál v klidu kláštera. V klášteře žil i starý mnich Mun-Ha, kterému po boku sedávala jeho oblíbená kočka Sinh, se zlatýma očima. Jednoho dne byl stařec zabit loupežníky. Zoufalá Sinh skočila na hlavu mrtvého mnicha a stal se zázrak. Oči se změnily na safírové, srst na tlapkách, ocase a obličeji na sebe vzala hnědou barvu země a zbytek těla se zbarvily zlatým leskem bohyně. Bílé zůstaly jen konce tlapek, které se dotýkaly starcovy hlavy. Legenda praví, že věrná Sinh hlídala tělo mnicha a odmítala potravu po sedm dní. Když sama zemřela, odnesla s sebou do nebe i jeho duši. Zbývající kočky v klášteře se proměnily stejně jako Sinh.
Původ birmy je však nejasný. Předpokládá se, že kolébkou birmy je Francie kolem roku 1920, kde tato krásná kočka byla vyšlechtěna křížením koček siamských, perských a domácích s bílými ponožkami.